Touha psát

Když píšu básně, mám pocit, že na světě je krásně.
Napsala jsem jich už víc než dost.
Pro hořkou slzu, pro radost.
Většina z nich má svoji múzu. Tebe.
Však tyto básně nevidí na modré nebe, jen na hořké dno mých smutných myšlenek a neřestí.
Marně se lopotí a lapají po štěstí.
Však teď, když nemám tě po svém boku, nemusím zpomalovat ve svém kroku a hledat, kde bloudí moje duše.
Promiň, že říkám to tak suše, ale děkuji, žes mne nechal být.
Pomohls mi se probudit.
A navrátils mi moji touhu psát...