Toulání

Mezi břízami opuštěnou cestou kráčím,
věřím, že tady snad najdu lásku.
Jen občas na rozkvetlou louku kroky stáčím,
je naprosté ticho, není slyšet ani hlásku.

To hrobové ticho přímo mně děsí,
únavou usínám na rozcestí v trávě,
ptáčci svým zpěvem moji duši těší,
jen varovný hlas ozval se odněkud právě.

Nechoď dál a zastav svoje kroky!
Co stále tě v klidu nenechá?
Nestačí ti, že lásku marně hledáš roky
a zklamání jen jizvy v srdci zanechá?

Vracej se do vzpomínek raději,
zboř konečně za sebou všechny mosty!
Nevěř, že ještě máš nějakou naději,
vždyť víš, tvé lásky byly pouze tvými hosty.

Ptám se,kdy skončí má pouť dlouhá,
kdo konečně odpoví mi na mou otázku!
Láska tu byla, ale byla to jen chvíle pouhá,
dnes ji mám už jenom na obrázku.