Ani růže nekvete celý rok,
stejně tak láska někdy živoří,
báseň o lásce - kolik má slok?
Za všechno, jen uplakané oči hovoří.
Proč láska někdy tolik bolí,
proč, když je tím nejcennějším na světě,
snad mezi štěstím a smutkem volí,
tolik bývá lásky, pouze v jedné větě.
A dnes, moje oči pláčou,
slané slzy stékají po tvářích,
na parapetu, kapky deště skáčou,
svůj smutek, skryji v polštářích.
Měsíc mě hladí chladnou dlaní,
trochu ochladí mé horké čelo,
celý život, láskou jsme štvaní,
snad takhle všechno, stát se mělo.
PeopleSTAR (9 hodnocení)