V tmách ozvalo se zalkání,
smrt černé kočky volat slyším,
jíž nikdo živý nepomáhá.
Strast k srdci se mi naklání,
tvář bledne hlubinám i výším
a někdo na ruku mi sahá:
mám bílé kotě na dlani,
oddané důvěře a tiším,
květ oblaku a hrstku blaha...
Jsme dvěma ostny prokláni,
smrt útočištěm je vždy bližším,
naděje jako smrt je naha,
kdo kterou spíše oděje?
Cos trne v každém setkání
nás, smrti, nás a naděje.
(Rybí šupiny 2003)
PeopleSTAR (1 hodnocení)