V objetí deprese...

Zahnána v kout myšlenkami svými
uzamkla v sobě veškeré splíny.
Začala krásti se z deprese objetí,
počala doufat, že myšlenky odletí,
kreslila úsměv a mazala slzy,
nedala najevo, co ji tak mrzí,
nedala znát svůj smutek a zklamání...
Teď už jí v odchodu nikdo nebrání.
Sebrala myšlenky, splíny a smutky,
zhrzenou lásku, nekalé skutky,
od pláče oči, zlomené srdce,
zklamanou duši... Vše měla v ruce,
zamkla to v truhlici, zničila klíč.
A všechno zlo je už konečně pryč...