Z atlasu...

Červivé jablko spadlo ze stromu,
vítr ve větvích přináší pohromu,
mořské vlny bijí do útesů,
je slyšet bouřlivé hučení z lesů.
Hluboké vrásky vepsané v krajině,
sto tisíc chutí v jediné lavině,
křídla ptáků mířících na jih,
po okraj plný dřevěný kalich.
Řeka vytváří prastarou hranici,
člověk praseti podává pravici,
temné stíny šíří se krajinou,
spřízněné duše jež nikdy nesplynou.
Mohutné sochy nezvěstných hrdinů,
povstalci ničící poslední dědinu,
paprsek světla mířící k zemi,
svůdné křivky nádherné ženy.
Tisíce písmen tvořících slova,
hodiny bijící znova a znova,
mladé tělo koupe se v lihu,
s úšklebkem na rtech zavírám knihu.