Viděl jsem horu, temnou, zlou,
tak trochu naší, spíše mou.
Z dálky jde z ní trochu strach i chlad,
zvláštní, tu horu mám velice rád.
Není na ní krásná ani vločka sněhu, který pokrývá její pláň,
dlouhou, nekonečnou smrti stráň.
Byl jsem tam nějaký čas, nechal tam své slzy, i hlas.
Už nevím ani, proč jsem tam chtěl jít, proč jsem chtěl odejít,
možná bych tam zůstal o pár dní víc, ale už mohu pouze sníct.
Ach, nekonečná samota, kterou střídala zima a sníh,
zmizela ve snech mých.
Vrátil jsem se, možná na krátký čas,
kdo ví, kam odvane mě sněhu hlas...
PeopleSTAR (0 hodnocení)