Vítr ve vlasech

Vítr jemně čechrá tvé plavé vlasy,
snad chce, abych mu trochu záviděl.
Kdy hladil jsem je já, pryč jsou ty časy,
dělám, jako bych jej vůbec neviděl.

Proč jen musím na tě myslet stále,
vždyť uběhla tak dlouhá doba,
každý z nás jsme zas už o kus dále,
na tom jsme se přece domluvili oba.

Ale vzpomínky se neustále vracejí,
někam do kouta je nejde zahnat,
láska i ta nenávist pomalu se ztrácejí,
co odešlo dávno, dnes už nelze dohnat.

Jen výčitky svědomí neustále mne trápí,
proč jsem jen v lásce ublížil tobě!
Co dřív krásné bylo, dnes už se těžko vrátí,
ale chybu hledat musím jen já v sobě.

I když dělám, že nic mi nevadí,
přesto větru strašně závidím.
Šeptám mu tiše, ať i za mně tě pohladí,
jen já už štěstí a lásku nikde nevidím.