VZPOMĚLI

VZPOMĚLI

Ještě dnes bych měl,
pár veršíků napsat,
zato, že jsem tady směl,
po tom světě hopsat.

Hromádka jakých let,
za co mám děkovat?
Sudiček měl jsem pět,
je čas se pakovat.

Jen dva si vzpomněli,
v deštivém podzimu,
proč se tak přiměli?
Na zlou myslí zimu.

Z mých stromů strhává,
vichr zas živý list,
tím, co nám nastává,
tím jsem si dobře jist.

Smrti se nebojím,
Bože, dej ještě den,
zítra snad obstojím,
budu líp připraven.

Raděj těch dnů více,
budiž mi dopřáno,
krátí se knot svíce,
nemám vše dopsáno.

Chtěl bych jen svědectví,
strašlivé zde nechat,
vzpomínka na dětství
pak mohu odspěchat.

V Čechách se vraždilo,
sám ďábel drásal zem
a pak všem vadilo,
slušný když přišel den.

Běž, život si zachraň,
moc prosila matka,
jenom Bůh tě ochraň,
chvilka je již krátká.

Vzpomínky takové,
kruté se vracejí,
zatím ti vrahové,
někam se ztrácejí.

O mlýnech hovoří,
lidová moudrost,
vždyť v nikom nehoří,
lidskost a soudnost.

Čas měří, prosím vás,
i prázdné slovíčka,
ulétne jako špás,
kde je má matička?.

Všechno má začátek
a vždy přijde konec,
nic nejde nazpátek,
všem zazvoní zvonec.

-oho-