-x Ti v hlavě x-

Nebojím se stvůr pod mou postelí,
bojím se těch v mojí hlavě,
těch co do ruky podávají provaz,
staví mě na konec hlavně.
Těch co říkají že je to správně,
když hledím dolů z mostu na ty auta,
těch o kterých nikdo neví,
už v dětství nasadili mi pouta.
Když poprvé za dveřmi jsem brečela,
prosila jsem když jsem klečela,
viděla umírat všechny kolem sebe,
v tu chvíli byl na krku první řetěz.
Teď už je jich ale mnohem víc
a já v rukou sama nezvládám je nýst.
Nezvládám je dál za sebou tahat,
za zády cítím jak po mě sahá
něčí ruka.
Říká mi ukaž,
mužů tě tý bolesti zbavit,
zbavit tě těch co tě chtěli távit,
do života dávali jedy,
navzájem dělali z tebe zbraně,
každýho kdo tahal tě k svojí straně.
Mužů zacelit všechny ty rány,
které tvoje tělo zdobí,
na který se každý s předsudky dívá,
vím i po všech těch letech pořád bolí.
Tak podej mi svoje ruce,
nikdy na nic nebyla jsi sama,
přišel jsem abych tě osvobodil,
z tý schránky co už je stejně skoro prázdná.
Víš já vždy budu tu jen pro tebe abys věděla,
tvůj démon převlečený v anděla.