Život

Kontrola je jen iluze,
a ty modřiny co mám na sobě,
nejsou bohužel jen z oslavy předešlé.

Nepamatuju si, že bych tohle říkala,
ale nejhorší je,
že je to všechno pravda.

Domov si nevybereš, ať je jakýkoliv.
Kamarády si ale vybereš, a já mám přec ty nejlepší.

Ta bolest je neskutečná.
Ale napadá mě,
že další bolest by neuškodila.

Prospěje to. Je v tom ponaučení.
Proč, ptáš se?
Tohle je můj život.
A ať uděláš nebo řekneš cokoliv,
jinak žít neumím a jinak žít nebudu.

Strach je můj přítel.
Bolest je moje spasení.
Pláč je moje medicína.
A psaní je moje vyjádření.

Křičím o pomoc, ale nikdo mě neslyší.
Oči žádají, ale nikdo jim nerozumí.

Bloumám v tomhle krásném, ale naprosto zkaženém světě.
Snažím se porozumnět, užívat si,
nemyslet a vstřebávát vše bláznivé.

A tak jdu, sluchátka v uších,
písničku od Roman Remains The Killing Moon.

Tak pojď živote.
Čekám.