Je jedno tmavé místo,
co do mých slov se ozývá.
Drtím ho dál svou vírou
a cestu si tím otvírám.
Krvežíznivost mých soků
obklíčila poslední z mých kroků
i zlé myšlenky
a pár rozespalých roků.
Na čem jen lpí stále moje duše?
Ptám se teď se smutkem a tiše,
neb nebe ani peklo kolem není.
Já ptám se sebe sama.
Na co?
Přece na života dění...
co do mých slov se ozývá.
Drtím ho dál svou vírou
a cestu si tím otvírám.
Krvežíznivost mých soků
obklíčila poslední z mých kroků
i zlé myšlenky
a pár rozespalých roků.
Na čem jen lpí stále moje duše?
Ptám se teď se smutkem a tiše,
neb nebe ani peklo kolem není.
Já ptám se sebe sama.
Na co?
Přece na života dění...
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva