Žjú tjúbie

Brouzdám se ve snech rosou, protože nemůžu spát
a napadá mě jediná otázka, co když to tak má být?
Znáš ten pocit, když zjistíš něco, cos nikdy neměl,
najednou si oněměl
a uvnitř řval se a pral..
Pral se s tím pocitem, že nechtěl si to nikdy najít
a teď to šíleně bolí a víra upadá.
Osudová chyba, která se stala, se nikdy stát nesměla,
oči otvíráš, když jsou rána ještě setmělá
a přemýšlíš..

Přemýšlíš, že to opravdu má být tak, jak jsi nikdy nechtěl, pro srdce je to cesta do pekla, ale osud to tak chce.
K čemu vlastně život a láska je,
když, hyena vlastní vodu lokaje,
se topí..
Topí se v krbu, plameny jakoby sápaly se po tobě,
hoříš a nevnímáš nic jiného, nádherná bolest!
Každý bychom teď měli udělat krok zpátky
přestat si se sebou hrát jako s cukrátky
a nikdy se nepotkat..