ZLOMENÝ CIT

Je mi zima cítím zvláštní chlad
zavírám oči a chce se mi spát
z očí padá krůpěj smutku
srdce bolí ze zlých skutků

je tu zvláštní mráz
plamínek svíčky zhas
stoupá z ní jen dým
kam mizí co já vím

zůstala jen pustá lež
jedno slovo běž
zapomnění
úřaduje co bylo už není

vteřina vše mění
ve dne po setmění
šach mat
končí co se mělo nikdy nedohrát

byl to špatný tah
po cestě jen prach
co stopy svál
padl hrdý král

co býval sem už nebudu
tenká je niť osudu
proč co zdálo se být ryzí
tak rychle mizí

zbývá jen blázna půl
tváře mu skrápí sůl
marně snaží se bolest krýt
proč má jen z půli žít

osud zdá se slepý
v hrudi zůstaly střepy
cit promění se v led
já miloval naposled

zmizí slova skončí básně
oči už nezáří tak jasně
vše pohltil stín
zůstává prázdná náruč i klín

zevnitř mě to zabíjí
a smutek dobíjí
všude jenom tma
asi to tak být má