Zpátky do stínů

Chvíle kdy nerozuměls končí,
už tolikrát měls skleněný oči.
Dokud se nepučíme, historie musí se opakovat
A ty už tolikrát sjí viděl a musels s ní usínat.

Už tolikrát ti slzy hřáli tváře,
když plakal jsi v noci pod polštářem.
Dávno stal se z toho důvěrný pocit,
jako psychopat se smát a křičet do noci.

Postupně pochopils a přijmul tmu,
když darovala ti malou chvíli nevinnou.
Když skryla tě i se všemi slzami, pod svou neviditelnou peřinou.

Tam kde nevidí tě cizí oči
a není tak těžké přijmot pocit,
když vše vidíš, však sám jsi neviděn,
i když cítíš muka, odcházíš s klidem.

Když vidíš mámu v kuchyni, upíjet se k smrti,
neustále nacházíš schovaný flašky vodky.
Už milionkrát to takhle bylo a teď nastal čas.
uchýlit se znovu do tmy, tiše trpět zas.

Zas budeš za ní chodit jako stín,
tiše, ať tě nevidí,
Nasadíš masku, zas navenek budeš se usmívat,
všichni tomu uvěří, nikdo si ani nevšimne, že uvnitř tebe to všechno umírá

Ona nikdy nepochopí ty muka,
kdy se ne ní musíš koukat,
jak se ničí, pomalu rozpadá
a ty už nezvládáš se ovládat.

Tak moc chtěl bys křičet, všechno jí říct,
Avšak ze strachu zámek na ústech a tak nedozví se nic.
Maska s úsměvem zas bude halit tvé tváře
a pomalu sám sobě se budeš stávat lhářem.

Vše se neustále opakuje
A ty znovu k stínům se chystáš přidat.
Nechat se znovu pohltit tmou ,
beznaději se vydat

Chystáš se znovu otevřít svá okna do duše
Ať chlad a bezcitnost vstoupit může.
Nechat si temnotu do očí vpít,
vytvořit si zas na chvíli před všemi city štít

Jako zrcadla se tříští tvoje oči skleněný,
dávno jsou prič všechny chvíle, kterým se dalo říkat nevinný.
Se stínem v duši, čekáš než skončí celá tahle hloupá fraška
a z kuchyně jen slyšíš , jak otvírá se další flaška.