Život

Mysl obepíná tma,
A všechno je jen hra.
Zkouší tě co všechno asi zvládneš,
jak dlouho budeš bojovat, než bez síly, dechu, k zemi padneš.

Kolik toho zvládneš, když ovládá tě strach
a dokážeš li najít cestu v tmách ? když provází tě smrti pach.
Když uřežou ti křídla a připoutají k zemi,
jak dlouho budeš volat o pomoc, než zjistíš že tu nikdo není ?

Když donutí tě padnout na kolena, bolestí křičet, řvát,
Jestlipak ještě najdeš, sílu znovu vstát ?
Nechají tě kopat vlastní hrob, stloukat si na něj kříž
A že tohle ještě není konec, vážně nevěříš ?

Šílenství nechá na pospas tvé mysli,
z plic sebere všechen kyslík.
Však nedovolí ti zemřít, dokud nebude ta jistota,
že tvé oči jsou už navždy sklem a mysl pohltila temnota.

Do očí nechá ti vpít tmu,
nezbyde místo na víru.
A teprve až se staneš jeho loutkou, skočí tahle hra.
Nakonec on bude tahat za všechny nitky a tak zní pravidla


Každý jeden z nás, dostane se jednou do jeho spárů,
až bude s námi jako s figurkami, hrát pro své potěšení dámu.
Počká něž se staneš jen jeho, než oheň přestane v tobě plát,
pak nechá tě klidně spát.
A teprve až on bude chtít, ty budeš umírat.