Za jedním známým proktologem jménem Fred přišel chlápek, co své skleněné oko sněd. Lehnul si na stůl na břicho a po chvíli Fred přerušil ticho: Ten zadek na mě upírá dost studený pohled.
Achich ouvej, už jsem stará, v posteli furt ležím, oknem mi sem vítr fouká, chlupy se mi ježí. Já bych hrozně ráda, byla ještě mladá, děcka se mi smějou, že jsem Ježibába.
Chaloupku mám perníkovou, a to je vám svízel, vítr foukne, perník lítá, kdo by ...