Po Třebíči vítr fičí na posteli Pepa cvičí protahuje údy všecky rozvazuje Mařce kecky dům se třese, světlo bliká dělá kliky, pot mu stříká Mařka křičí: jaké štěstí na pelesti svírá pěsti v předklonu si mačká břuch s rachotem z ní letí duch Pepa volá: to je vono! cvičí spolu unisono z toho plyne poučení bez pohybu zdraví není denně předklon udělejte potom řádně vyvětrejte!