Gratulujeme, pane Dylane!

Pane Dylane Vy jste nás tedy ale doběh!
(Píše vám Autor a jeho Múza). ...
Vlastně nedoběh ale předběh, přesněji řečeno
No to je přece ale hrůza!
Mohli jsme si povzdechnout:
Budiž Pánu Bohu poručeno -
Ne a ne a ne to raději zdechnout
Než našeho snu se vzdát.

Vy jste nám ukázal že to jde,
A tak nám dvěma dovolte
Jakési odkazy, zastavení, shrnutí
Čtyř textů co jsme na tomto blogu zveřejnili
Co náznak že jsme to s tou „naší“ Nobelovkou
Co jsme o ní tak snili,
Že upřímně jsme to mysleli.

Čili: budou čtyři z deseti či kolika
Čas ke stručnosti nás nutí -
Navíc také fakt že nás dnes trápí kolika.

Co první byl náš Manifest:
„MANIFEST BÁSNÍKA“
Do čehosi nového pustili se fest:
Zde citace autora jest:
„novou ideu mám, ideu o psaní básní“
Pro toho kdo to nečet je to jak na oko pěst.
Nešť, vem to ďas
Ještě přijde čas v němž naše novoty rozvineme
Teď se však ku dalšímu našemu kousku přivineme.


Přivineme přitulíme – kladný vztah ku stáří máme:
Právě je totiž prožíváme.
„STÁŘÍ“ je názvem té básně
Co se o ní právě zmiňujeme.

„Stáří je v moderních básničkách úplnou Popelkou!
To jsme v té básni zmínili
A jak zmínili tak také mínili.
A zde je první gól dnešního dne:
Obě zmiňované básně nejnižší čtenost mají!
Je to asi zvykem v této zemi, v tomto kraji
Že vše nové a k tomu stařeny a starci
Nemají moc šancí
By se o ně někdo zajímal,
či dokonce nad nimi dojímal!


„Moje Anna Karenina“
Ta zatím čtenáře ještě nabírá.
Zatím je druhá v pořadí,
Nijak nám to nevadí.
Silná je naše víra
Že nakonec nejčtenější bude
Pokud to – vzhledem k jistým okolnostem
Pokud to pude.


A na prvním místě – div se světe
„O ÚPLŇKU BEZ TRUŇKU“.
Zde je naše hodnocení, v jedné jediné větě:
Čtenáři si nejspíš toho nejvíc cení
Že je v té básni jakési vyznání
Vyznání o pití a o žití –
Dál rozvádět to nemá ceny.


Co říci závěrem?
My básníci my se stále s něčím perem
Někteří se navíc čehosi bojí
A čas od času vyzývají k boji
(Zvláště Autor se svou Múzou).
Divíte se že ti dva právě jmenovaní
Umírají hrůzou
Že je tou cenou již nikdy nikdo neocení?
No nic to byla jen taková legrace.
Následovat bude gratulace
Panu Bobu Dylanovi.
(Upřímně: o tom jsme nikdy ani nesnili
Že tu cenu někdo dostane za básně -
Podle zdůvodnění je literaturu).

Tak se pane B.D. mějte krásně
A dál šiřte kulturu slova
Kulturu a vzájemné pochopení.

Jste mimořádně podnětná osoba:
Vaše texty měly melodii, měly rytmus, měly šťávu.
To ocenění to vám patří, a poprávu.

Nad vším převažovaly Vaše světu vzkazy
A tak vás vás to snad nikterak nezarazí
Že jsem Vás poslouchal odjakživa:
Nechť je ta vaše píseň stále živa!

A víte co? Pojďme společně si zazpívat:
Živijó Živijó Živijó
Živijó a MNOGA LJETA! ....
Já snad lichotím, no to je konec světa!
Ba ne není to žádné lichocení
Je to vyjádření toho, jak moc si Vás cením.
Nic jiného potřebnější není, dnes.
To vám přeje Miflonides, starý pes.

Pé eS1.: I ask together with you, dear Bob Dylan.: „How many roads must a man walk down / Before you call him a man?!
Pé eS2: Ty dvě lajny jsou tak známé že je ani nepřekládáme,