JAK TO BYLO KDYŽ SE JEŠTĚ PILO (1)

Alkoholem opojen, vrávorám svým obývacím pokojem.
Vrávorám tím obývákem a jsem výsostně spokojen.
Balkonem tím nevrávorám - to ne, to rozhodně ne!
To by mohlo skončit mým skonem,
mohl bych z něj totiž skočit.

Na balkonu se zrekreoval, do obýváku se vracím.
A že nerad bych vás lakoval, bez mučení přiznávám:
zvracím.
Je tu jeden detail ale právě v detailu je ukryt ďábel,
či jak ten citát je.
Ptáte se mne totiž jak to s tou mou ložnicí je.

Nic takového u mne neexistuje pracovna to je -
pracovna co se v ní pracuje,
a co nakonec se v ní bude odpočívat v pokoji,
v tom mém pracovním a též úmrtním pokoji.

Má opilost je dnes grandiózní -
můj ty bože jak nádherně to zní!
Kdo mne zná ten ví že obvykle přeháním.
Však když napíši že opilý jsem jak zákon káže
to je přece málo, pravdaže?

Jednak zákon nic takového nekáže, že? A druhak?
Druhak, druhak.
Promiňte dnes pil jsem krabičák druhák
a pamatuji si leda tak – však vy víte co.
Má paměť je tak děravá
že jí v světě celém není rovno.

Zákon opilství přece vůbec nekáže
však daň spotřební ta se státu hodí.
Je to tak jako ve všem a všude:
co jednomu pomáhá to jinému škodí.
Jo jo, tak nějak to asi bude.
Vidíte to jak mi to dnes myslí?
A pak že v opilosti píši samé jen nesmysly!

Co to je, co se to jen se mnou právě děje?
Ach tak, po podlaze lezu –
že v dohledné době vstanu, nižádná naděje.
Napřed lezu pak se plížím – plížením ku cíli se blížím.
Jaký že je ten můj cíl? Žít ještě pár chvil.
Pár chvil a nebo aspoň chvilek.

Taky jste to slyšeli? Prý na paměť pomáhá lilek,
takový co na hřbitovech roste.
Byste jak já nedopadli, Boha proste!

Alkohol je jed - a představte si,
že jsem na to přišel až teď!

Upozornění anóbrž zřeknutí se případných náhrad.
To co čtete to není návod.
Pokud někdo bude odškodnění chtít
poženu to až na Hrad!
Ty kdo jsi dospělý a nikdy nebyl opilý
ty po mně neházej kamenem.

Tady měla být pointa, však vypadla mi z hlavy.
A vůbec, už mne to dnes nebaví
na Sibiř se odstěhuji.

Ještě předtím něco z Nerudy vám zacituji:
Bude-li každý z nás z kamene, je celý národ z kvádrů!
Či snad z křemene?

Zde je naše poučení dnešního dne,
poučení číslo jedna:
ten kdo těžce pije ten pak lehce zapomene -
to je tak jasné, jako že jedna a jedna jsou zas jen jedna.

No tak dobře, tohle platí jen v Boolově algebře.
Jen považte: jedna a zas jen jedna!

Ten pan George Boole, to musela být ale bedna!