JAK TO BYLO KDYŽ NA SIBIŘ SE JELO

Jo jo, to se tehdy ještě pilo. Tolik se vám toho vypilo,
že do tálínského rybníku by se to nevešlo.

V tu dobu nám došlo, že musíme prostředí změnit,
jinak v duši nebude klid.

To vám bylo něco trablů, co se na nás tehdy navalilo!
Navíc se to naše pití nějak provalilo. ….
na léčení se sice nemuselo, ale se tam jelo.

Přijelo se, odjelo se - na revers se odjelo.
A tehdy nás napadlo, že na Sibiři nám lépe bude,
že tam lepší vzdoušek bude.
Rotopedem tam pojedeme –
šlapat to přece ještě dovedeme!
Pravda, bude to dlouhá štreka, pro jednoho pro člověka.
My jsme však zkušení rotopedisté,
a tak že vše zvládneme, je víc než jisté.

Ale ouha, před odjezdem byla noc nějaká dlouhá,
zpoza skříně koukala na nás jakási zvěř.
Byly to myšky a k tomu bílé, to příteli mi věř.
Myšky bílé, delirium v očích – na to máme já i Múza,
na to máme čich.

Cože? Můj ty Bože! Vzdalují se naše severské cíle!

Rozhodnutí přišla chvíle.
Múza pomluvila jasnou řečí:
alkoholik pravý, ten nebrečí ale jedná,
V daném případě na cestu se neprodleně vydá.

A tak rotoped si v OBI zakoupili, do nových pedálů jej obuli.
Pedály byly přirozeně čtyři.

A již ta naše výprava, již ku Sibiři si to míří!
Na hranici kupujeme kontejner vodky,
k tomu sáně samochodky …
a hurá, hurá – bez zastávky do Nachodky!

Tam se ale nedostali - myslím že to byl Vladivostok
co jsme tam zkysli.
Byl bych se byl upil, kdyby nás raketou typu „Vostok“
(aspoň si to myslím – již proto, že se rýmuje)
kdyby nás zpět do vlasti neodeslali.

Ne a ne a ne, takto jsme to nechtěli, tak si to nenaplánovali!
Takto jsme s Múzou na hranicích mluvili
a z čirého zoufalství jsme vypili vodky zbytek …
no co vám mám povídat –
jako ten dobytek jsem si připadali
a vlastně i tak vypadali.
My se tam však vrátíme, máme tam Nastěnku a Ivana.

Múza na mne volá, že již napuštěná je vana.

Snad stihneme ještě jednu příhodu
co se nám na té cestě stala -
stala se, když Múza ještě spala.

Tetka Smrtka se nám tam zničehonic zjevila
a hned že si pro nás přijela.
Již si brousí kosu, vtom však rozzuřená tygřice,
na nosu otravnou vosu.
Vosu zabili, tygřici jsme vodkou uplatili

Smrtku do té rakety propašovali,
a vodku taky.
Již v té raketě jsme byli na mraky - a zbytek?
O tom jsme již před chvílí psali,
jak že jsme to po tom dalším pití, jak že jsme to vypadali.

Smrtka nám za to další dva roky života slíbila …

jakpak se vám ta naše story, jakpak se vám líbila?
Že těch příhod bylo málo? Šak se nám to šecko jenom zdálo!
Až to bude realita ….
Opět volá Múza Otka - prý vodka je již nalita!

Taková je, přátelé, taková je nás pijáků fantazie.
Fantazie skvělá, však to pití, to panečku,
to nám dává do těla.
Do těla i duše: abstinence, ta nám bude slušet.
Nepijeme již měsícem druhým – předtím pili jako duhy.

Ahoj ahoj, střízlivosti se neboj.
A bude-li třeba, s alkoholem dej se v boj.

To nám to dnes píše, JOJ!