NAVĚKY

Navěky

Kdyby Bůh dal a já mohl,
šimrat jednu na bříšku,
pak si ji dát na vánoce,
pod stromeček k Ježíku.

Měli bychom božské dítě,
žili dlouho, navěky,
a to dítě velmi skrytě,
schovávali do deky.

Deka jako peří měkká,
všechny by nás hřála,
má milá se toho leká,
deky se vždy bála.

Lidé jsou zlí a závidí,
tobě v oku třísku,
sami kradou a nevidí,
bídu hrabat v písku.

Závist hloupá všemu škodí,
i tomu kdo závidí,
že za ruku bídu vodí,
to ten chudák nevidí.

Skývu chleba schováváme,
na časy co nastanou,
hladu se teď obáváme,
a zrádců co zůstanou.

Můžem zajít ke kostelu,
na ubohou bramboračku
vezmeme si do kastrolu,
přidáme si naběračku.

Kdo lituje a jen brečí,
dřív se smrti jistě dočká,
marně před oltářem klečí,
pekelník si na nej počká. . .

-oho-