NIC, NĚCO, VÍC, MNOHO A NEJVÍC

První se rozpovídalo "nic":

Já proti vám nemám co ztratit,
a to je moje výhoda.
Ale nemám zase čím platit,
jak ta bída ve mně hlodá.

Potom navázalo "něco":

No, já něco mám,
ale je to pořád málo.
A žebrák chodí k nám,
prý, co chudáka jeho to potkalo.

Na to reagovalo "víc":

Mám takový střední průměr,
ale copak to dnes je?
Pak vám někdo řekne: zalezte do děr,
nevíte, co se děje?

A na řadě bylo "mnoho":

Co ty si stěžuješ,
raději buď zticha.
Z toho ty se nevyzuješ,
ovládá tě pýcha.

Nakonec se opatrně ozvalo "nejvíc":

Ale bratři, přece se nebudeme hádat,
mějme se tu rádi.
Není to vždy o tom: má dáti - dát,
proč vám stále něco vadí?

Resumé:

Kdo nemá nic, závidí tomu, kdo má něco.
Ten, kdo má něco, závidí tomu, kdo má víc.
Ten, kdo má víc, závidí tomu, kdo má mnoho.
Ten, kdo má mnoho, závidí tomu, kdo má nejvíc.
A ten, kdo má nejvíc, žije ve strachu z toho, kdo nemá nic.