POLITIK, VĚDEC, UMĚLEC, SPORTOVEC A...

Tito čtyři se potkali a hned si začali vyměňovat svoje názory na politiku. Z povzdálí je pozoroval a poslouchal ještě jeden neznámý.

První spustil politik:

Víte, politika je hlavně ekonomika,
a záleží na tom, pod jakým vedením a směrováním.
Z toho pak ostatní všechno vzniká,
tedy prozíravost s varováním.

Schopnosti a síla jedince,
jako vůdce národa.
To je ta lícní strana mince,
a naše morální obroda.

Vědec mu na to odpověděl:

Jistě, diktatur jsme tady již měli dost,
nyní tu máme demokracii.
Žádný takový k překlenutí most,
staronové časy se k nám vrací?

Připojil se i umělec:

Že by i nové slavné portréty,
v pózách vznešených?
Nebo i ty střety,
dle libosti v krojích nošených?

Přidal si svoje i sportovec:

Já cvičím, skáču a běhám,
a rozdávám rány v ringu.
I těžká závaží nad hlavou mám,
nikdy nehraji si na sfingu.

A zase ten politik:

Ona ta politika je něco jako sport,
nedáš ránu, dostaneš.
Nemorduješ, sám jsi mord,
a k dalšímu boji nevstaneš.

A ještě ten vědec:

Kde, že vy to pane žijete,
to je již starověk a středověk.
I jako Pilát Pontský si ruce myjete,
komu pak vyjádříte svůj vděk?

Poté k nim přistoupil ten pátý, neznámý a pravil:

Jak vás tak poslouchám, samá pleva,
nebude lépe si zazpívat?
Kupředu levo-pravo-levá,
a nebudeme nad tím vším zívat.