STÁŘÍ

Naše psaní je převážně o Životě.
A o Smrti též? Tak se ptáte?
Ano, pravdu máte. A že do básní nepatří? To náramná je lež.
Život je i o smrti, zajisté, ostatně to je to jediné
co na světě je jisté.

Nevím, však říkají to mnozí: prý jistou roli sehrávají Bozi.
O jednom se zmíníme, zhruba za hodinu.
Pojednáme o bohu Ódinu.

Viz Poznámku1 – račte si ji prosím nalistovat
a na ni se podívat - nebudete litovat! Někdy jsme smutní,
jindy veselí - proč to mnohdy nevíme.
Vlastně my to víme, my to víme,
my Ódina toho boha, my co jej pokorně ctíme.

My básníci BOJOVNÍCI – bojovníci za krásu a harmonii.
My básníci, naivní STÁTNÍCI.
My co boha života vyznáváme,
i my co toho druhého z jeho dechu již poznáváme.

Snažíme se, trpíme, pijeme a jíme, někdy živoříme -
hlavně ale že tvoříme!
Tvoříme, a nejenom my básníci či umělci.
Hodnoty vytváříme a někdy se tváříme
jako že o tom ani nevíme.
Pot se z nás denně řine zdalipak si odpočineme?
Říkáte že vy ne? Ale ano, a pro všechny to platí,
čtenáři mí zlatí - v útulném ve hrobečku!
Tak co, uděláme závěrečnou tečku?
Ještě ty dvě poznámky - a možná i epilog,
pokud nás nějaký napadne.

POZNÁMKA 1: ÓDIN byl bůh známý a uctívaný na území obývaném starými Germány. Měl být patronem básníků, bojovníků a státníků,
BOHEM SMRTI, války a magie.

POZNÁMKA 2: Stáří je v moderních básničkách úplnou Popelkou.
Víc v básničkách než v písničkách. Z toho mám starost,
a převelkou.

EPILOG: Jsem starý poeta, to na mně každý vidí.
Za to jak vypadám, za to se nestydím.
A stáří, to je přece moje parketa!
Má Múza, ta je stará jako já -
Nápady mi dodává, o domácnost se stará.
Budiž jí provolána sláva: sláva, sláva, sláva!

Procházíme spolu životem, jak to jen jde.
A vo to dnes přece de.