Zimní rozjímání

Na louce kvete jinovatka,
po strništích vítr se honí.
Neplatí již pranostika
o Martinu na bílém koni.
Na zahradě v plném květu růže,
kdo za tenhle zmatek asi může.
Pod růží spatřím paní straku.
Pyšně si tam vykračuje v černobílém fraku.
Vzpomenu si jaká zima byla,
když jsem ještě u rodičů žila.
Všude byly sněhu plné stráně,
ztratily se v něm i naše malé sáně.
Dnešní děti nevědí, jaký sníh má na přírodu klady.
Znají ho spíš z pohádek a obrazů malíře Lady.
Tam stromy i domy mají bílé čepice,
schovají se v ní města i celé vesnice.
U starosty na návsi velká je sláva. Nemají půst.
Koná se tam zabíjačka , pravý masopust.
Výslužku si nese domů Mikeš, známý kocour v botách.
Měl kolizi na ledu, pěkně se tam natáh.
Ještě že má kožich huňatý, odnesly to jenom kalhoty.
Na zamrzlém rybníku pěkná klouzačka.
Dovádí tam všechny děti i kovářova Kačka.
Na smrku sedí vrána v zobáku kus sýra.
Z hluboké závěje mlsná liška zírá.
Dříve než sova zahouká na doubku,
vymámí lstí z ní tuhle pochoutku.
Už měsíc svítí nad krajinou na lesy, domy i řeku,
rozzáří i na poli sněhobílou deku.
Aby všichni měli krásné sny,
zatroubí jim půlnoc ponocný.