ŽVÁSTY

Žvásty

Kdybych měl žvásty psát,
musím do nóbl společnosti,
a tam jetiše kradmo krást,
při rautu, plný statečnosti.
maškarám trapné koketnosti.

Páni se naklání, žvatlají,
tučný jim visí dolní ret,
tanečnice a parfém omamný,
dusí mě kouř silných cigaret,
jsem bezradný ve víru piruet.

Tu potlesk vlažný se ozývá,
odměnou dámě na tyči,
v zátylku mi zloby přibývá ,
to asi blbí, nesmí znát voliči?
Náhle raut, smyslu pozbývá.

Stůl plný dobrot se prohýbá,
pod ním poblitý hrdina leží,
pečené sele dávno se nehýbá,
čas k ránu tak pomalu běží.
já o tom psát mohu jen stěží.

Mnohé mi stále táhne hlavou,
o pravdě o lásce, o velké zradě,
a je to jistě mou velkou vadou,
že vidím svět v takové parádě,
lehnu si do stínu dolů bradou.

-oho-