24. 6. 2019

Je to o nás dvou,
Ty však si mínil změnit směr,
už nejsme to dva,
co spolu jdou,
když já nejsem to co si chtěl.
Víš,
měla jsem v Tobě tak nějak víc,
při problému klidně křič.
Ty však stále držel si ústa,
pak se divíš,
že naše cesta je tak pustá.
Pak divím se já,
že jsi jiný,
neboj se,
oba jsme vinní.
Jeden přestal milovat,
druhý ztratil lásku,
jakou jsi si našel teď krásku?
Vůbec si se nevyjádřil,
prostě si třísknul s dveřmi
a šel za ní.
Nechal si dva roky společného života,
prý naplňovala Tě nicota.
Že to byla rutina,
která Tě přestala bavit,
že ztratil si pro náš život vnady.
Že se mnou už nejsi tak šťastný,
jako kdysi,
že Tě to trápí,
chceš nám oběma dlouhou chvíli zkrátit.
A to si prostě jen tak odejdeš,
necháš mě tu samotnou,
ať se z toho dostanu po svým?
Že prej přijde někdo nový,
kdo mi srdce slepí
a já budu opět šťastná?
To asi ne
a nebo možná ano?
Když jsi to dokázal Ty?
Nebudu dělat drahoty.
Měla jsem pro Tebe srdce na dlani,
Tobě to i tak bylo málo,
teď stojíš opodál
a křičíš: ,,Krávo".
Moc pěkný po tom všem,
co jsme spolu zažili,
o co jsme se teda snažili?
Když já chtěla jenom upřímnost
a Tvé srdce,
nebylo toho mnoho, přece?
A teď si mám jít ve směru dál,
za tu dobu jsi mi toho tolik dal.
A tak se loučím,
žádná slza pro Tebe nepadne,
ustát se to bez nich zkouším,
ať se vrátit Tě ani nenapadne!

- 24. 6. 19