Bíla panna se prohání temnou krajinou, na bílém koni, rychlostí bleskovou. Na sobě má bíle šaty její tety Anny. Když jsem jí potkal prve, na koni jela PRINCEZNA KONÍ
Myslím na tebe, vidím tě vedle sebe. Jak tě objímám, ty mně vnímáš. A při měsíčku, sýček zahouká. já vím že tě mám rád. Když se nahoru kouknu ve hvězdách vidím tvou tvář.
Ha už to vím, A nebudu jak cín. Kamarádka si říká, a s mojim klukem se stýká. je sice pěkná, ale taky levná. Že se nestydí, všichni ty lidi, kterých se to týká, a s tou šlapkou se stýká.
Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli. Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli.. Ty a já, my dva, dvě nahý těla… Tak neříkej, že jinak si to chtěla, Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic...
Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš.. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.
Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska. Unaven bezmocí, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská.. A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není.. Pohled a okouzlení a prázdný náměstí, na znamení..
Máš své touhy, sny a přání. Já si však říkám zdalipak k ním taky patřím? Mám strach, že odejdeš a na mě zapomeneš. Prosbu velkou mám aby jsi jsi zůstal se mnou a nenechal mě samotnou. Vím nemůžu ti bránit ale mé lásce k tobě se nedá zabránit....