Kde jsi, Matildo, nevíš, jak mi je! Mezi kravatou a srdcem se mi rozlévá zvláštní melancholie: to proto, že nejsi k nalezení. Potřebuji tvé světlo a tvůj šum, dívám se a nadějí se sžírám, bez tebe zeje prázdnotou můj dům, jen tragická okna otevírám...
Lásku by chtěl každý zažít, a ten krásný pocit prostě prožít. Je to sen, který prověří, každý další den. Je prvního července a letního času esence. Jsem tak rád, že jsem Tě poznal, ani nevíš jak moc, máš nade mnou obrovskou moc. Moje ...