Obraz v rámu šedém, sklenka vina s jedem, ve vazbě prázdné listy, opusy klaviristy, na dveřích staré zámky, sešity na poznámky, umělé květy na zdi, vše co tu žije nespi
Kulisy propálené kouřem, dopisy psané ve zlém i dobrém, na scéně st...
Procházím se noční tmou, musím se srovnat sám se sebou. Smířit se s tím, že zůstal jsem sám, a mám se tak, jak se mám. Je to pro mě těžké, zapomenout na ty časy hezké...
Není mi štěstí přáno, proč je to tak dáno? Já snažil se co se dalo, zřejmě to bylo málo.. Dala si mi jen falešné naděje, ani nevíš, co se teď se mnou děje.. Miliony myšlenek v hlavě, hrála sis se mnou hravě...
V paměti vzpomínky zůstaly, pamatuji si místo, kde jsme se poznali. Ty a já, já a ty, tvé krásné oči, tvé krásné rty. Dlaně spojily se v sebe, já věřil v lásku, věřil v tebe, byla jsi pro mě něco jako modré z nebe, daroval jsem ti lásku, daroval ti...
Něco ve mne praská, nešťastná je to láska. Už párkrát jsem se zmýlil, že je to ta pravá, ta co mi lásku dává. Můj život je jeden velký omyl, proč jsem se na tento svět dobil?
Neznám co je to štěstí, další nešťastná láska a já otvírám pěsti. Jdu pomalým krokem a přemýšlím nad životem. Nemám pro koho bych mohl žít... Má to cenu na tom světě ještě být?