Krásná od Zuzky Pivcové..... Jsem tvoje láska, smutek, dar, štěstí, jak tkané z vodních par, zrozený potok, mizející řeka, odkvetlý strom, co na své plody čeká.
Jsem strmá skála, šikmá věž, toužím jít s tebou, nechápeš?, dívat ...
Již pár let se snažím na lásku zanevřít, s tím, že jednodušší to pro mě může být. Když jsem tě poprvé viděl, tak jsem nevěděl, že uplynou dva roky a já do tebe se zahleděl.
Nyní jsem jen tělo, chodící bez duše, myslím jenom na tebe a to je Vše....
Oči plné slz a moje srdce v plamenech, oba jsme jen tiše uvězněni v kamenech. Žijem svý životy, a nechcem bejt ty namyšlený páni, který jenom ubližujou a hledaj terče na šlapání. Dusíme v sobě bolest, jako když dostanem tyčí, to je další dů...
Chodila jsem s jarem rozkvetlými sady, sbírala lístky okvětní, když rozrušily mé zdi, svou duši rozsypala do tvých šlépějí, tvé oči zářily v rosných krůpějích, tvůj hlas, jak hudba sfér, nad mlhami…
Dnes zbyly jen otázky v prázdných dlaních, čím ...
Si moja slabost, si moja radost, si moja nalada, si moje stastie, si moja tuzba, si moja dusa, si prepojenim mojho vnutra, si laska mojho a nasho zivota.