Na nohou ostře řinčí zbroje plech,
když kráčela jsi v nich po mých snech.
Když pak touto botou kovanou,
ničila jsi veškerou lásku schovanou.
Co krok to zásek nože do duše
ničila jsi vše a vůbec netuše,
že tam kde byla kdysi lásky hora,
je tlející mršina zoufalého tvora.
když kráčela jsi v nich po mých snech.
Když pak touto botou kovanou,
ničila jsi veškerou lásku schovanou.
Co krok to zásek nože do duše
ničila jsi vše a vůbec netuše,
že tam kde byla kdysi lásky hora,
je tlející mršina zoufalého tvora.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tiché rozjímání
Pošmourný podzim v mlhách se halí, věnec v podpaží nesu na dušičky, už se tu ne...
Ta z obrazu
Můzo z obrazu od Vincenta, ještě držíš v ruce slunečnici, nejen pro něj jsi jen ...
Láska na dluh
Ještě tě cítím ve svém náručí, i když už jsi dávno pryč, nejsem ten, co srdci po...
Pošmourný podzim v mlhách se halí, věnec v podpaží nesu na dušičky, už se tu ne...
Ta z obrazu
Můzo z obrazu od Vincenta, ještě držíš v ruce slunečnici, nejen pro něj jsi jen ...
Láska na dluh
Ještě tě cítím ve svém náručí, i když už jsi dávno pryč, nejsem ten, co srdci po...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva