Je to láska

Dnes jsou to tři měsíce,
co ,,prvně" jsme se viděli,
od té doby chtěl jsem více,
kdysi jsme se dost míjeli.

Ty jsi měla vlastní život,
často jsem se choval jak idiot.
Řekl jsem si, že na Tebe počkám,
snad se jednou dočkám.

Teď jako na dlani celý svět mám,
vidím jasněji,
jsem fakt rád, že Tě víc znám,
pokaždé se s Tebou zasměji.

Jsi jako slunce, co září na dálky,
jsi oheň, co pro dobrý účel hřeje,
jsi ta, co nechce další hádky,
jsi to Ty, co si každý chlap přeje.

Bůh stvořil Tebe, protože věděl, jaký osud Ti předurčí,
já doufám, že mi Tě na život propůjčí.
Modré oči jako pomněnky, co po duši pohladí,
Věřím, že zbytek věcí se po naší společné cestě doladí.

Jen Ty jsi pořád pevná jako skála,
však dobýváním zjišťuji, že chci víc,
hlavní je, aby ses se mnou nebála,
dokážeme si snad vyjít vstříc.

Vím, že jednou budeme dole a pak budeme mířit k vrcholu,
když budeme komunikovat, budeme mít nad tím kontrolu.
Vím, že se to nedá shrnout v pár verších,
čas už se nám trochu tenčí...

Věřím, že to spolu zvládneme,
nad problémy rukou mávneme,
jenom prolomit ledy,
dej tomu šanci, naposledy.

Volný průchod jsme tomu dlouho dali,
teď bychom tomu naproti měli jít,
nechci si jednou vyčítat, že jsme to vzdali,
když upřímně Tě pro sebe chci mít.

Když jsem Ti v tu sobotu dával plamínky vlasů pryč z očí,
celý svět se se mnou najednou točí.
Měl jsem pocit, jako by se zastavil celý svět,
nemuseli jsme říkat nic, ani pár vět.

Však přiblížit jsem se v tu chvíli bál,
ale v ten okamžik jsem o víc stál.
Měli jsme k sobě náhle blíž,
netáhla nás dolů žádná tíž.

K sobě jsem si Tě přitáhl,
pro šanci se natáhl.
Podíval se Ti do očí, co si tak dovolit smím,
o tom, že Tě políbím už dlouho sním.

A teď když Tě mám před sebou,
kam mě následující vteřiny navedou?
Když se naše pohledy střetnou,
je to pocit, který nepopíšu žádnou větou.

Naklonil jsem se k Tobě, prostě jsem to risk
a Ty sis mě pohledem změřila,
Tvoje ruce jsem v tu chvíli pevně stisk,
abys mi trochu věřila.

Nechci Tě do toho tlačit,
nechci Tě kvůli tomu ztratit,
jen čekat se mi už moc nechce,
vím, řekne se mi to lehce.

Líbí se mi, že se nenecháš hned sbalit,
že si Tě kluk může vážit,
že nejsi laciná jak holky v baru,
že jsi to Ty a máš vlastní hlavu.

Jsi prostě jiná, něco mě k Tobě tak moc táhne,
nejsi typ holky, co při první příležitosti zahne.
Nemáš problém říct upřímnost,
máš odvahu na to, říct : "Tak už dost"!

Ale taky už byly dny, kdy jsem doma pil jak doga,
jsi tak návyková, jako droga...
A když Tě mám u sebe, nechci Tě domů vracet
a tím Tě zase ztrácet.

Není se snad čeho bát,
říkám, že všechno se má zkusit,
nic špatného se už nemůže stát,
tak už mě přestaň napínavostí dusit.

Tolikrát to do Tebe hustím,
že víc bych si s Tebou přál,
slíbil Ti, že ve špatném Tě nikdy neopustím,
co bych za tu jednu šanci dal?

Když bez Tebe smysl života ztrácím,
vím, opakuji se a pořád se k tomu vracím.
A já už mám jasné cíle,
chci s Tebou zažít nekonečně krásné chvíle.

Jsi připravena na lásku,
neschopna ji přijmout,
ochotná na přání si srdce vyjmout.
Tohle na Tobě obdivuji,
Ty jsi jenom jedna,
jsem při Tobě, to Ti slibuji,
dokážu Tě zvednout ze dna.