Navracení se do minulosti.

Tak si tu tak ležím,
ležím si tu ve tmě sama,
kde je ta doba,
kdy jsme tu byli oba?
Prý se ptám špatně,
a tak už na to nemyslím,
i tak nad námi přemýšlím.
Kde se stala ta chyba,
že jsem to radši vzdala?
Srdce jsem Ti skoro dala.
Však všimla jsem si té změny,
objímají mě už jen čtyři stěny.
Ty už tu nejsi, já nejsem s Tebou,
měli jsme to táhnout ve dvou.
Já udělala to rozhodnutí za nás oba,
chytla mě ta zloba.
Že jsem Tě musela nechat odejít
a minulost si s sebou vzít...
Vím, že už to vrátit nemůžu,
vlastně asi ani nechci,
sama teď být chci.
Řeším Tě pořád s kamarádkou,
věřím, že ta mi ještě dokáže pomoci,
každou noc mi tečou slzy z očí.
Proč člověk nemůže mít vše co by rád mít chtěl?
Sám ví, co by pro to dělat měl...
Řídila jsem se ale bohužel hlavou
a srdce jsem z toho vynechala,
jiné Tě přenechala.
Ať si to s Tebou užije,
stejně zjistí, že to není ono
a bude hledat pomoc.
Jenže já na Tebe nedokážu zapomenout ...
ještě před pár měsíci si byl tady,
bylo spousta srandy.
I přestože o Tobě už nemám žádné zprávy,
pořád cítím, jak moc mi scházíš.