Po letech

Nikdy jsem nevěřila, že Tebe bych mohla znova potkat,
společníka mi vždycky dělala jen vodka.
Jenže při uklízení mi z alba vypadla naše fotka
a ze mě se stala opět troska.

Zase jsem se vrátila v čase zpátky,
když jsme chodili pařit každé pátky.
Trávila jsem s Tebou i svátky,
i naše hloupé hádky.

I přesto že jsi byl fakt jen přítel,
který mi foukal vítr do mých zklamaných křídel,
byl jsi taky upřímný člověk, který umí říct pravdu,
umíš si užít každou srandu.

A teď Tě vidím znova po pár rocích,
vídám Tě všude i po nocích.
Nevím vůbec co říct mám
a jak se s tím vyrovnám.

Říkáš, že si se vrátil, že to chceš zas rozjet, jak za starých časů.
Říkám si, co se děje, slyším v hlavě tolik hlasů.
Věřím, že si to zas užijeme,
srandu opět zažijeme.

Poslouchám každé Tvé slovo,
protože mě zajímá co jsi dělal,
jak jsi se na studiích vzdělal?
Co nového si vlastně zažil
a jestli jsi se snažil.

Zda dívku sis tam našel,
na obláčku se vznášel.
Říkáš, že ne... Že v srdci nosíš pořád jednu,
přisedneš si ke mně a já Tě obejmu.

Podíváš se na mě a zkoumáš, co si asi myslím,
myšlenky si v hlavě čistím.
Ty vrhneš se mi na ústa,
řekneš mi, že cesta beze mě je velmi pustá.