POSLALAS MI

POSLALAS MI

Poslala jsi mi tři kaštany z Česka,
a k tomu slova upřímná a hezká.
Co však si počít s těmi jen třemi ?
Nemohu ani stvořit si s němi

panáčka ze špejlí na psací stůl,
aby mi připoměl že láska je vejpůl,
ta naše, co živoří v dálce,
ač častokrát mi držíváš palce,

aby mi vše dobře dopadlo v životě.
Ta naše láska visí na plotě,
jak z jedné vody vypraná prádla.
Když podívám se do zrcadla

vidím tam mou oprýskanou tvář.
Vzpomínám na tvou, co nosí svatozář
tvého půvabu a dosud mládí, . .
a zrcadlo k rozbití mne svádí. .

Vím ale, že to nic nezmění.
Můj život je zase bez ženy,
a zůstává mi jen virtuální skutečnost.
Ta kybernetická, které má člověk dost,

a denně se v ní jak neplavec utápí.
Jednou ho robot cyber utrápí ?
Nevím, vím že nic nevím,
jak Sokrates z mých řečí nic neslevím

a vypiju si raděj' číši bolehlavu.
Odejdu klidně tam do toho stavu,
o němž nic, nic nevíme,
jen že se do něj vchází v hrobě.

Tam potkáme se znova – v jiné podobě. . .
Tam totiž ani duše, ani láska neumírá.
To jenom tady na zemi nám obé srdce svírá.