ARCHÍV ZLOMENÝCH SRDCÍ

V dalekém údolí, kam dopadají stíny
Místo, kam se chodili stavět sochy z hlíny
Stál tam starý rozpadlý dům
Uměl rozdávat smích všem temným dnům
Ale prodával i slzy, po kterých sám ďábel touží
Jenom Bůh, viděl jak kráčím poslední louží

V tom baráku je skříň a v ní básně
Plné lásky a nezkrotné vášně
Na židli tam sedím a v tichu usínám
Když na tebe, na to světlo, vzpomínám

Stále vidím, tvoje rudé vlasy
Symbolem, tvé roztomilé krásy
Pohled očí, které září v plné síle
S barvou jako je zelená míle
S tou něžnou sladkou tváří
Jako když nejkrásnější hvězda, na nebi září

V té rozpadlé barabizně, psali se vyznání
A přicházeli první zklamání
S pocitem zaslouženého vítězství
Beznaděj, strach a zoufalství

Nebyl jsem to jenom já, kdo sem chodíval
Celý svět se tady ukrýval
Bál se pravdy a špatných věcí
Tady stál archív zlomených srdcí

Teď tady zůstala jen holá pláň …