PROSÍM, VEZMEŠ SI MĚ?

Viděl, slyšel a četl jsem,
že ke mně promluvila zem:
,, Neboj, čas ten léčí … “
Ale moje kolena stále klečí.
Doba utíká, doba běží,
ale na moje srdce i teď sněží.

Do lavice u kostela,
kde si u mě seděla.
Vyryl jsem do zdi přání:
,, Staň se mojí paní. “
Promiň, ale nejde jít dál,
ty jsi ta pravá a toho jsem se bál.

Dívám se hluboko do tvých očí
a vidím tam kočár, koně a na nich kočí.
Vlasy ti v dálce vlají
a můj dech se rychle tají.
Jsem král, ale došly mi slova.
Byla, jsi a budeš vždycky sametová.

Chtěl bych se mít znovu krásně
a zažít ty pocity vášně.
Cítím, že motají se sítě,
protože vím, že miluji tě.
Chci tebe, nechci být sám
a tohle ti najevo dám:

„ Vrať se prosím zpět,
jen s tebou mě baví svět,
padám na kolena v objetí lásky,
držím ruku modrooké krásky,
líbám tvoje ústa v deštivé tmě. “
A šeptám: „ Prosím, vezmeš si mě? “