RAKOVINA ( Chci se zas smát ... )

Už zase skloňuji slovo smutek,
už zase cítím strach a poslední dotek.
Husí kůže, stojím vedle tebe
a do očí mi pláče celé nebe.
Příběh nebo prokletí?
Já mám schůzku se smrtí.

Zesláblý, ale chtěl jsem se zeptat:
„ Proč se pravda musí jen šeptat? “
Smrt se ani neusmála
a zůstala tvrdá jako skála.
Vzala mě za ruku a povídá:
„ To co vidíš, tak se ti jen zdá … “

Realita je úplně jiná,
vládne zlost, peníze a špína.
Čekají na to dlouhé roky
a ty na lůžku slyšíš kroky.
Bílý plášt, černé stíny přicházejí
a v tobě nejhorší myšlenky se probouzejí:

„ Na co je tady chemoterapie,
když je to jen pouhá teorie?
Dejte mi další dávku ozáření,
ať má hrdina ve zlatě další mění.
Ujišťuje mě, že nemoc se nevrátí,
ale lže a čas se mi krátí. “

Vím, že máte kvalitní léky,
ale jen pro kravaty a obleky.
Léčit jen ty, co na to mají
a nevidět, jak děti v nemocnici umírají.
Lékaři nevidí a neslyší svojí vizi
a raději poslouchájí ti, co říkají si vrazi.

Nechci už nikoho ztratit,
ale jen zas radost do života vrátit.
Jsem slabý a pomalu umírám,
ale ze srdce Vás vyzývám:
„ Přestaňte bojovat s hrdostí a cizí krajinou
a pojďme do války s rakovinou! “