Příběh lásky, naděje

Jak chlapec pohlíží k dívčí kráse,
zamilován, či se srdem zlomeným,
vzbudí se v něm tentýž pocit zas a zase,
že mohl by být on jejím milovaným.

Proklínaje osud, či sebe, jeho strůjce,
pohlíží na svět s odporem a nechutí,
rozhněván, že není svého srdce vůdce,
čekajíc, jakou další bolest mu život přivodí.

Spravedlnost, pro něj slovo cizí,
obrací se ke všem zády,
už neuznává lásku ryzí,
opouší vše, i své kamarády.

A tak sám, životem si kráčí,
bez lásky i přátel,
však jen na další překážky naráží,
nemá nic, jen beznaděj.

V noci, na další pouti jeho,
na cesty protější straně,
vidí další bez duše tělo,
blíží se k němu opatrně.

Jak blízko již nalézá se,
je vidět její dívčí tvář,
chlapcovo srdce buší zase,
v očích ji vidí jasnou zář.

A tak spolu ti dva odcházejí,
polibkem přislibují si věrnost,
oba žili v odloučení,
však přece dali lásce přednost.