Prosba

Dnes ti nesu plnou náruč kvítí,
radost mám, že tvé oči jasem svítí.
Plamínky lásky se v nich mihnou,
ať všechny tampoty se ti vyhnou.

Ty mi nevěříš a přesto mám tě rád,
jenomže ty pro všechno máš svůj řád.
Vyznávám ti lásku, slzy z očí kanou,
bojím se, že nakonec řeky se z nich stanou.

Neplač už, lásko má jediná, osuš svoje slzy,
věř, že ta láska - nepřijde zas tak brzy.
Ta ztratila se kdysi někam do hlubin,
že trochu miluješ mne - snad se nechlubím.

S jarní povodní snad připluje tvá láska,
vsadit ale na to, riskantní je sázka.
Já miluji tě a ty to dobře víš!
Čekat budu stále, až slunce bude níž.

Pak snad i tobě dojde konečně,
že bez lásky roky plynou zbytečně.
Je pravda, že nic zpátky se nevrací,
i to, že láska k tobě se vůbec neztrácí.

Až ozve se z druhého břehu: "Ráda tě mám,"
já snad na modlení opravdu dám.
Teprve pak budu šťasten s tebou,
zatím ale jen mé dlaně zebou.

Zahřej prosím láskou svou srdce mé,
já rád bych líbal opět rety tvé,
usínal každý večer ve tvé náruči,
ale kdo mi tohle všechno zaručí?

Já čekat budu, miluji tě a stále věřím,
že jednou k mým se vrátíš dveřím,
které já otevřu pouze jenom tobě,
lásku tvoji, konečně já pozvu k sobě.