V srdci pro lásku je místa dosti

Táborák plápolá a já pozoruji tvoji tvář,
ani jednomu z nás odejít se nechce.
Za malou chvíli objeví se slunce zář,
ale s láskou se člověk cítí tak lehce.

Tvé krásné tváře, od ohně celé rudé jsou,
já bych je tak rád znovu zlíbal,
nejsem si ale jist, zda chceš být láskou mou,
ty dobře víš, že rád jsem jiné dívky míval.

Zapomeň proto na vše, co dřív bylo,
prosím, přemýšlej o lásce naší.
V srdci pro lásku ještě místo zbylo,
vím, že má minulost tě pořád straší.

Od této chvíle, už jenom tebe budu milovat,
ale neříkám, že na rukou tě budu nosit.
Nevyčítej mi, že umím jenom slibovat,
proč musím ale o tvou lásku tolik prosit.

Nenech mně dlouho čekat, lásko má,
noc odchází a za chvíli bude den bílý.
Pořád cítím, že v tvém srdci láska plá,
nebo se snad mé srdce zase mýlí?