....SEČ...

Je sice léto, přesto chladný vítr vál,
voda šplouchá, když na břeh narazí.
Pořád cítím Tvojí vůni, když jsi u mě stál
jen se v duchu modlím at se počasí nezkazí.

Vzal jsi mě na místa, která vídám ve svých snech
jen stromy, louky a nekonečný klid..
Věřím, že tady člověku nemůže dojít dech
dokážu si představit, jak krásný je tu žít.

Když sečeš trávu, její vůně se kolem line,
čerstvým vzduchem si omámená připadám.
Proč jen život tak strašně rychle plyne?
Nevím, ale jsem ráda, že po boku Tě mám.

Ukázal jsi mi místo, ze kterého zebe,
sedm kilometrů dlouhá je ta nádhera
v jejím odrazu vidím les i nebe
před ní skloní se i veliká jezera.

Je konec výletu, musíme už jet
jako zlato září slunce, které zapadá
jsme vážně daleko, ale já vrátila bych se hned
spousta věcí, mě právě napadá..

Mám divný pocit čím víc blížíme se domů,
na děti se těším a vím, že musí to tak být.
Brzy se zas uvidíme, doufám a věřím tomu
Ted zbývá se jen rozloučit a na rty jemně políbit.

Venku je tma a já do postele lehám
však nemůžu usnout, chybí mi tvé objetí,
myslím na dnešní den a z postele se zvedám,
když smska od Tebe jako hvězda přiletí.

Hned cítím se líp, když píšeš dobrou noc,
přistihnu se, jak zasněně se usmívám,
jsi můj anděl, co přiletěl mi na pomoc,
děkuju Ti, šeptám, když spokojeně usínám..