Setkání po X měsících

V životě se dějí věci rozumu nepochopitelné,
tak jako když jsem náhodou po tolika měsících potkala Tebe.
Už jsem si konečně nalhávala, že Tě nemiluju,
že jsi mi ukradený,
že to bylo jen trapné poblouznění.
Však stačilo Tě vidět znova,
je tu epizoda nová.
Choval si se ke mně tak krásně,
že jsem měla pocit štěstí,
že nemáš co řešit
a ze života se můžeš těšit.
Prý jak žiju já,
divíš se, že kouřím,
myšlenky v hlavě se bouří,
je to z Tebe, jsem z Tebe stále mimo,
nedokážu Tě ze svého života odstranit,
ale vím, že je to tak správné,
jednou totiž spolu skončíme,
i když by ses té představě teď jen zasmál,
budoucnosti jako by ses bál.
Však nebe mi Tě jednou dá
a já se za Tebe vdám.
Úsměv od té doby nosím na tvářit,
budu celá díky Tobě zářit.
Štěstí díky Tobě znám,
jsem ráda, že Tě mám.
Že neděláš, že se neznáme,
že dokážeš říct ,,Ahoj",
když se potkáme.
Že nemusíš mi lhát,
že se dokážeš přirozeně smát.
Že si na mě sem tam vzpomeneš,
to mě těší nejvíc,
jsi u mého srdce blíž.
Nejsem Ti úplně ukradená a to je možná o to horší, než když bych Ti byla jedno,
dáváš falešný naděje a mě to bolí,
čekám, kdy mě tato hra k zemi shodí.
Nedokážu to takhle táhnout dál,
aniž bys o něčem neměl vědět,
bojím se, že to i tak praskne,
nechci na zadku jen tak sedět,
vím, že bys byl skvělým partnerem,
otcem mých dětí,
v životě by nás netížilo žádné smetí.
A ten Tvůj rozcuch co jsi v ten večer měl,
to byla vášeň na první pohled,
měla bych mít u sebe nějaký dohled,
však bojím se, že když bych řekla pravdu, že zničím i to málo, co mezi námi je teď,
bereš mi každým dnem dech.
Chci, abys znal pravdu, ale nechci výčitky,
tohle jsou tenké nitky.
Nitky za které tahám víc a víc,
pletu na sebe bič.
A nevím zda Tě vlastně miluji a nebo po Tobě jen toužím,
co Tvá trpělivost vydrží, to zkouším.

- A proto o Tebe budu bojovat, i kdyby celý svět byl proti Tobě.