Štěstí

Já čekala, doufala a krásný sen se splnil.
Po roce s ním se trápím, smutním a jako kdyby se sen převrátil.

Když se mnou nechceš být, přítomností mojí se netěšíš,
tak to řekni,nestyď se,
nenávidím lhaní, tváříš se jako kdybys to nevěděl.

Nevím co mám dělat, nevím co mám říct, nevím jak to vysvětlit,
ale už to není jako dřív.

Zda si nezasloužím já tebe, či si ty nezasloužíš mě,
to se nedá říci, ale tyhle poslední dny,
je to jako kdyby jsi byl pro mne cizí.

Čekám až něco řekneš, nebo jestli tě to trkne,
ale ty jenom koukáš a ani si neuvědomuješ,
že tohle všechno je špatně.

Nevím jestli tě pořád miluji,
nebo jsem si na tebe v mém životě jen zvykla,
ale to ticho mezi námi, mi díru do srdce kopá.

Takhle žít dál asi už nebudu moct,
s tím vším co se děje,
mi právě ty máš pomoct.

Máš být moje kotva, moje útočiště,
ten člověk, který vždy tu je pro mě.

Ale život je takový, že stane se to co se má stát.
Avšak já jen doufám,
že cokoliv se stane,
já budu jednoduše šťastná.