Sto sonetů o lásce - Pablo Neruda
Kde jsi, Matildo, nevíš, jak mi je!
Mezi kravatou a srdcem
se mi rozlévá zvláštní melancholie:
to proto, že nejsi k nalezení.
Potřebuji tvé světlo a tvůj šum,
dívám se a nadějí se sžírám,
bez tebe zeje prázdnotou můj dům,
jen tragická okna otevírám.
Smutná střecha zbyla mi ještě,
poslouchá se mnou staré deště,
noc pelichá po celém okolí:
tak čekám tě,
jak prázdný domek,
přijdeš-li zase bydlet do mne.
Nevrátíš-li se, okna mě rozbolí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)