Můzo z obrazu od Vincenta,
ještě držíš v ruce slunečnici,
nejen pro něj jsi jen ta,
co svým dechem zhasne svíci.
Zhasne v pokoji nad kavárnou,
pod hvězdnou nocí zářící,
a kde v lůžku spíce se mnou,
posloucháš šum hlasů dole v ulici.
Každý je malířem života svého,
co zdobí plátna ze vzpomínek,
do tahů převtělená lásky něho,
voňavá jak schránky od bylinek.
ještě držíš v ruce slunečnici,
nejen pro něj jsi jen ta,
co svým dechem zhasne svíci.
Zhasne v pokoji nad kavárnou,
pod hvězdnou nocí zářící,
a kde v lůžku spíce se mnou,
posloucháš šum hlasů dole v ulici.
Každý je malířem života svého,
co zdobí plátna ze vzpomínek,
do tahů převtělená lásky něho,
voňavá jak schránky od bylinek.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tiché rozjímání
Pošmourný podzim v mlhách se halí, věnec v podpaží nesu na dušičky, už se tu ne...
Láska na dluh
Ještě tě cítím ve svém náručí, i když už jsi dávno pryč, nejsem ten, co srdci po...
Smutné kapky
Ze starého kohoutku kapky smutně padají, náhodou poznal jsem, že chutnají slaně,...
Pošmourný podzim v mlhách se halí, věnec v podpaží nesu na dušičky, už se tu ne...
Láska na dluh
Ještě tě cítím ve svém náručí, i když už jsi dávno pryč, nejsem ten, co srdci po...
Smutné kapky
Ze starého kohoutku kapky smutně padají, náhodou poznal jsem, že chutnají slaně,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva