Dým nad obzorem.
Mizí.
Odplouvá.
Mlčenlivá tráva ohořelá.
Usedni do ní.
Uzdrav ji rosou svého těla.
Já se zatím rozloučím.
Zamávám vlaštovkám
usedajícím na ramenech obrů.
Odhrň mi z tváře
to listí popadané,
blištící se
jako zaslíbená krajina.
Vlaštovko,
mávám ti z dálky.
Loučím se skrze sklo mezi námi rozestlané.
Budem se pozorovat z protější strany ulice.
A pohoří mezi námi.
A vodopády kudrlin
už nikdo nepřekročí.
Přijde mi líto,
že tě nechávám tady na zemi.
Mizí.
Odplouvá.
Mlčenlivá tráva ohořelá.
Usedni do ní.
Uzdrav ji rosou svého těla.
Já se zatím rozloučím.
Zamávám vlaštovkám
usedajícím na ramenech obrů.
Odhrň mi z tváře
to listí popadané,
blištící se
jako zaslíbená krajina.
Vlaštovko,
mávám ti z dálky.
Loučím se skrze sklo mezi námi rozestlané.
Budem se pozorovat z protější strany ulice.
A pohoří mezi námi.
A vodopády kudrlin
už nikdo nepřekročí.
Přijde mi líto,
že tě nechávám tady na zemi.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva