Jsi jako popelka, za oknem nesmělá,
oškrábeš námrazu, co na oknech ležela,
do sálu nahlédneš - zvědavá, žádoucí,
se závojem tak jemným, co utkali pavouci.
Buď moji popelkou, co hrách už přebrala,
co v krutém mraze a závějích zpívala.
Zpívala od smutku, doufajíc v naději,
že žije v pohádce kam dospělí nesmějí.
Každý je ve snech má, za to se nestydím,
až zavřu oči já, snad tě tam uvidím.
Na bílém koni a v šatech svatebních,
ač už jsem dospělý, snít přeci není hřích.
oškrábeš námrazu, co na oknech ležela,
do sálu nahlédneš - zvědavá, žádoucí,
se závojem tak jemným, co utkali pavouci.
Buď moji popelkou, co hrách už přebrala,
co v krutém mraze a závějích zpívala.
Zpívala od smutku, doufajíc v naději,
že žije v pohádce kam dospělí nesmějí.
Každý je ve snech má, za to se nestydím,
až zavřu oči já, snad tě tam uvidím.
Na bílém koni a v šatech svatebních,
ač už jsem dospělý, snít přeci není hřích.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tiché rozjímání
Pošmourný podzim v mlhách se halí, věnec v podpaží nesu na dušičky, už se tu ne...
Ta z obrazu
Můzo z obrazu od Vincenta, ještě držíš v ruce slunečnici, nejen pro něj jsi jen ...
Láska na dluh
Ještě tě cítím ve svém náručí, i když už jsi dávno pryč, nejsem ten, co srdci po...
Pošmourný podzim v mlhách se halí, věnec v podpaží nesu na dušičky, už se tu ne...
Ta z obrazu
Můzo z obrazu od Vincenta, ještě držíš v ruce slunečnici, nejen pro něj jsi jen ...
Láska na dluh
Ještě tě cítím ve svém náručí, i když už jsi dávno pryč, nejsem ten, co srdci po...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva